Červenec 2017

Chlupaté medvídky horko nezastaví

31. července 2017 v 16:22 Fotohobby
Je léto, vysoké teploty, zahrady kvetou, roste zelenina a ovoce. Včelky a čmeláci mají plné křídla práce. Není lehké je zachytit při práci.





Květy a plody na zahradě.













Masové kuličky v rajské omáčce

30. července 2017 v 20:30 Recepty
Tento recept si myslím ocení hlavně maminky s malými dětmi. Setkávám se s mladýma maminkama, které vaří většinou s polotovarů nebo si objednávají jídlo z fastfoodu. Příprava trvá cca 1 hod.

Suroviny na kuličky:

1/2 kg mletého masa
1 vejce
majoránka
sůl
pepř
2-3 lžíce strouhanky / nebo hl.mouky/

Suroviny na omáčku:

1 lžíce másla
1 lžíce hladké mouky
špetku anýzu
1 lžíci cukru
špetku mletého muškatového oříšku
rajský protlak

Příloha :

těstoviny, houskový knedlík

Maso, vejce a koření zamícháme a přidáme dle potřeby strouhanku/mouku, tak aby se dali dělat kuličky. Do hrnce nalijeme vodu asi tak do jedné třetiny a dáme vařit. Přidáme špetku soli, můžeme také přidat bujón nebo místo vody čistý vývar. Jakmile voda začne vařit, děláme z masové hmoty kuličky a hned dáváme do hrnce. Já dělám kuličky s lžíci, tu nejdříve namočím do vody, kterou mám ve sklenici a pak odkrojím masovou hmotu a vkládám do hrnce. Tak mám stále čisté ruce. Masové kuličky necháme asi tak 10-15min vařit.

Do kastrolu dáme lžíci másla a necháme roztopit, přidáme mouku, metličkou mícháme a pomalu přidáme vývar z kuliček. Stále metličkou mícháme, tak aby se nedělali hrudky. Vývar přidáváme do hustoty, jakou chceme. Někdo má rád omáčku řidší a někdo hustší. Ochutíme mletým muškátovým oříškem a solí, nakonec přidáme rajský protlak, lžíci cukru a špetku anýzu. Necháme povařit a občas promícháme, aby se nám omáčka nepřipálila. Dle chuti dosolíme nebo přidáme cukr. Nakonec do omáčky vložíme masové kuličky.


Ten, kdo rád těstoviny, tak si je začne vařit, než začne dělat omáčku. A kdo rád knedlík, tak si jej ohřeje na páře nebo v mikrovlnce.

Dobrou chuť




Krásná místa u nás na vesnici

29. července 2017 v 22:36 Fotohobby
Dnes bylo krásné počasí, tak jsme se vydali na procházku okolo naší vesnice. Mnozí si říkají, že chodit po nebo okolo vesnice je blbost. Raději sednou do auta a jedou na hory. Proti tomu také nejsem, ale ne vždy máte čas chodit po horách. Mnozí určitě byli u vody a hráli si na kačeny. My jsme se nejdříve prošli kolem řeky, potom jsme ji přešli po můstku, vešli do lesa a šlapali do kopce. Až jsme byli nahoře, přešli jsme do vedlejší vesnice, z které jsme se vydali po polní cestě domů. Samozřejmě, že jsem měla sebou kompaktní fotoaparát a udělala jsem pár snímku. Dokonce holky našli odrostlejší srnčí mládě, které se mi podařilo vyfotit.

Vy, kteří jste nemohli z nějakého důvodu jít na procházku, podělím se s vámi o můj zážitek. My jsme ušli asi tak 10 km, tak všechny fotografie nezveřejním. Snad se vám budou líbit ty, které jsem vybrala.













Procházka byla trochu delší než jsme původně plánovali. Jsme krásně unavení a kde se příště vydáme na procházku, nevíme. Nechte se překvapit.









Domácí chléb

25. července 2017 v 23:31 Recepty
Já se učila vařit a péct ve svých 12 letech. Pomáhala jsem babičkám a potom jsem to zkoušela doma, když jsem hlídala mladší sourozence. Jsem ráda, že mne babičky naučily základu vaření. Také říkali, že: " Není důležité, jak krásný máš hrnec, ale to co do něj dáš. "

Chléb je základní potravinou, která nechybí v našem jídelníčku. A upéci si chléb doma, tak pak chutná o to více. Vůně čerstvého chleba pohladí po duši a provoní celý byt. Nastartuje naše chuťové buňky natolik, že čekáme, až vychladne, abychom si mohli ukrojit čerstvý křupavý krajíc. Který dokážeme sníst jen tak nenamazaný, s žádnou přílohou.

Kdy jsem upekla svůj první chléb, si už nepamatuji. Je to už hodně dávno. K pečení chleba jsme se vrátila asi tak před třemi lety. Od té doby jsem chléb v obchodě nekoupila. Občas dostávám otázku, jakou mám pekárnu a jakou mouku používám. Ti co mi kladou tyto otázky, jsou z mé odpovědi překvapeni. Protože já žádnou pekárnu nemám, peču chléb v troubě. Troubu má každý v kuchyni, tak proč vyhazovat peníze za pekárnu, která nám zabírá místo. Používám žitnou a pšeničnou hladkou mouku. Těsto dávám do silikonových forem na biskupský chlebíček. Tak jestli máte doma takovou formu, můžete si také upéct svůj chléb.

Můj recept na domácí Pšeničnožitný chléb:

½ kg žitné hladké mouky na chléb (já používám hladkou mouku žitnou chlebovou Babiččina volba)
½ kg pšeničné hladké mouky
½ l vody
1 kostka droždí
3 lžičky soli
2 polévkové lžíce octa
1 lžička kmínu (když kmín neradi, nedávejte)

Vlažnou vodu dáme do mísy a přidáme droždí, jakmile droždí dělá bublinky, přidáme mouku, sůl, kmín, ocet a vypracujeme těsto. Když je těsto moc husté, přidáme trošku vody. Těsto nesmí být moc řídké a ani moc tuhé. Těsto se bude lepit, nelekněte se, dělá to žitná mouka. Potom stěrkou, kterou předem namočíme do vody a přendáme těsto do formy. Já mám formy tři, tak těsto rozdělím do všech třech forem, které se mi vlezou na jeden plech. Potom dáme těsto s formami, které máme na nízkém pečícím plechu do trouby na chvíli odpočinout. Těsto kontrolujeme, zda nám kyne. Asi tak po hodince by mělo být těsto nakynuté. Zapneme troubu na 20 minut na 220°C, pak otevřeme troubu, vysuneme plech a metličkou chléb potřeme vodou. Pak troubu zavřeme, teplotu nastavíme na 180°C, po 10min ještě jednou potřeme chléb vodou a dopečeme dozlatova. Až má chléb barvu jakou chceme, někdo více či méně zlatou, vytáhneme jej z trouby, vyklopíme na dřevěnou desku a necháme vychladnout.




Můžete si udělat různé druhy chlebu. Když do těsta přidáte, lněné semínko, ovesné vločky, loupanou slunečnici, osmaženou cibulku nebo nakrájenou anglickou slanu, škvarky, uzené maso, no prostě na co budete mít chuť. Věřte, takový chléb v obchodě nekoupíte. Měkký vydrží i tři dny, někdy ani to ne. Já peču chléb dvakrát, někdy třikrát do týdne, protože se po něm jen zapráší.

Doubrou chuť

Dům od slaňovače po dešti

21. července 2017 v 14:49 Fotohobby
Jakmile hned po dešti vykouklo sluníčko, šla jsme na zahrádku. Nebudu zapírat, nemám ráda slaňovače, tedy pavouky. Na zahradě je tolerují. Obdivují je, jak dokážou utkat nit a upříst si z ní pavučinu, která je neskutečně silná. A právě po dešti jsem si nemohla nevšimnout jejich pavučiny. Byla tak nádherná, že jsem neodolala a musím se s vámi podělit o tu krásu. Z různých úhlu vypadá jinak, jako např. křišťálový závěs nebo rozbité sklo na malé střepy. Příroda je neuvěřitelná, jak nás jeji výtvory dokážou ohromit. Nemyslíte?

Pavučina po dešti







No řekněte sami, dokázal by tohle člověk?





Přírodní sekačky v dešti

21. července 2017 v 11:59 Fotohobby
Dnes je deštivo. Tak jako lidé, se před deštěm schovávají i zvířata. Jenže tyto přírodní sekačky si vybrali špatný úkryt.



Těmto déšť nevadí.




Kdybych tak mohla změnit svůj život.

20. července 2017 v 23:26 Téma týdne
Námět tohoto týdne je velmi zajimavý. Mnozí z nás by si velice rádi svůj život změnily. Byli by pak po změně šťastnější? Toť otázka.

Proč a z jakého důvodů měnit svůj život? Kdyby to šlo, tak by všichni měnili až by nakonec stejně skončili tam, kde začali měnit. Život není jednoduchý a není procházkou růžovým sadem.

Já osobně bych svůj život neměnila. A to jsem ho neměla a nemám lehký. Nelituji toho co jsem ve svém životě prožila a zažila. Něco zlé je pro něco dobré. Život je dar a měli bychom si ho vážit.

Změnit můžeme kuličku za menší nebo větší, ale život ne. Život je to nejdražší co můžeš mít. Penězi, ani zlatem ho nenahradíš a ani ničím jiným. Vše co máš za sebou, co před sebou je život. Tak si ho naplno užívej a žij.

Než si změnit svůj život, tak si spíše změnit postoj ke svému životu.

Važte slova před dětmi - Křepelník

18. července 2017 v 17:08 Děti
Výchova dítěte není jednoduchá. Nikde není návod jak postupovat, abychom neudělali chybu. Snažíme se děti vést k pořádku a učíme je různým ručním pracem. V dnešní době se děti více věnují PC hrám, mobilům, internetu, než to bylo za naší doby. Snažím se mé děti něčemu naučit, ale přitom jim také dávám možnost si vzít tablet a ponořit se do moderní doby.

Moje babička mi říkala : "Co se v mládí naučíš, ve stáři jako bys našla." Měla pravdu. Tuto větu jsem slýchávala i od dědy, když jsem byla mnohem mladší a také od dalších lidí. A i já tuhle větu občas používám, když své děti něčemu učím.

Je třeba si před dětmi dávat pozor co řekneme. Nemusí se nám to vyplatit a ušijeme si bič sami na sebe. Přesně tak, jak se mi to stalo před několika dny. Chováme křepelky na vejce. Jelikož jsme je měli v prádelně a venku bylo pěkně, rozhodla jsem se jim postavit křepelník. Dát je ven jen v kleci nepřicházelo v úvahu. Stěhování každý den, kdyby náhodou začlo přšet zpět do prádelny a pak zase zpět, by bylo náročné. V hlavě jsem měla plánek k vybudování tkz. křepelníku. Žádná super stavba, ale bouda, aby mohli být venku do zimy. Použila jsem materiál jaký jsme měli doma. Syn, který má 12 let mi byl po ruce. Nachystali jsme si co budeme potřebovat a ejlhle. Zjistila jsem, že aku vrtačka je po smrti. Zvedla jsem telefon a zavolala bývalému manželovi, super. Syn sedl na kolo a jel pro malinký aku šroubovák. Když jsme měli vše, výroba začala. Vrtačkou jsme si předvrtávali dírky na vrut a aku šroubovákem jej zašroubovali. Stříhali jsme pletivo z PVC, vyráběli dvířka, uřezali jsme desku také z PVC, kterou jsme použili na střechu. Práce nám šla od ruky a na synových očích bylo vidět, jakou má radost. Já byla čím dál víc unavenější a syn živější. Chyběli nám jedny dvířka, když jsem se zeptala jestli to nedokončíme zítra. Syn se zatvářil, jakoby mi chtěl říci: "Mami, to si děláš legraci?" Nečekala jsem na odpověď a dodělali dvířka. Nezapomenutelný zážitek, když jsem utáhla poslední vrut a syn utíkal pro křepelky. No jo, jenže je chtěl nosit po jedné. Zabrzdila jsem ho a dala mu přepravdku, do které je všechny dal. Než je dal do našeho výtvoru, podíval se na ně do přepravky a říká: "Je vás tam hodně co? Buďte rády, že vás tam není víc, cítili byste se jako já v autobuse." A dal je do křepelníku. Já se už viděla ve vaně a v posteli. Syn jim tam dal krmení, vodu a chválil výtvor. "Mami, mají to krásné že? Z toho nám neutečou" Já na to: "Neutečou, ale může tam vlézt lasička." A to jsem neměla říkat. Syn vyvalil oči a hned jaká lasička. Vysvětlila jsem mu, že bydlíme na vesnici, že lasičky a kuny tady žijí také. Měli jsme totiž menší volný prostor pod stříškou, kde by se lasička mohla protáhnout. Sice by křepelku neodnesla, ale mohla by se nažrat, ostatní zakousnout a přes díru odejít. Moje únava musela jít stranou. Bylo kolem 21hodiny a syn odmítal jít domů, protože lasičce nedovolí vejít ke křepelkám. Bič byl ušit! Rychle jsem musela zapnout mozkové závity ( ikdyž se říká, že ženská to nedokáže ) a něco vymyslet. Nakonec se mi za pomocí syna podařilo díry zadělat. Pohled na spokojené dítě byl úžasný a já se bila do hlavy. Proč jsem tu díru pod nosem otevčela a nebyla ticho. Skončili jsme po deváté hodině večerní.

Náš výtvor sice vypadá jako králíkárna, ale ušáci v ní nejsou.




Syn i dcera (12 let ) se o křepelky starají. Dokonce si některé oblíbili a pojmenovali. Naše křepelky nejsou plaché, nechají se pohladit.

Jak já říkám: "Je krásný pohled na spokojené dítě a ještě pěknější na jejich úsměv." A ten jsem dostala při dostavění našeho křepelníku.





Domácí měsíčková a levandulová mast

15. července 2017 v 22:43 Přírodní kosmetika
Už máme za sebou několik letních prázdninových dní. Sluníčko nám už ukázalo jakou má sílu, vítr s deštěm nechtěl být pozadu, tak také ukázal co dokáže a teploměr se spotil, jak mu kolísala teplota.

Ačkoliv je počasí střídavé, na zahrádce mi to neudělalo žádnou škodu. Pěstují pár bylinek, které používám nejen na čaj. Vyrobila jsem si dvě základní masti, které se hodí jak v létě tak i v zimě. Je to měsíčková a levandulová mast.

Měsíčková mast
Měsíček lékařský mezi léčivými rostlinami zaujímá důležité místo. Je považován za významné přírodní antibiotikum, má také antiseptické, hojivé a protizánětlivé účinky ( působí dezinfekčně ). Mast můžeme například použít na omrzliny, popáleniny, spáleniny, pohmožděné svaly, hnisavé rány, plísně, křečové žíly, jizvy po zranění, pooperační jizvy, modřiny, stařecké skvrny, podporu tvorby nové tkáně, lišej, hojení kůže, při léčbě akné, kožní záněty. Vyrobit si můžeme nejen mast, ale také krém, olej, čaj...

Výroba měsíčkové nebo levandulové masti se pro někoho zdá být složitá, ale není tomu tak. Potřebujeme masťový základ. Naše babičky používali vepřové sádlo. Nejlépe je použít vnitřní, nehrudkuje tak po vyškavaření. Jenže, ne každý sádlo rád. Někomu vadí, že je moc mastné a někomu jeho pach. Ten kdo nerad sádlo, může použít lékařskou vazelínu. Pak budeme potřebovat čerstvý květ měsíčku, stonek, listy a můžeme použít i kořen, kdo nemá čerstvý měsíček, může použít i sušený.

Postup na výrobu měsíčkové masti :
1. 250g vepřového sádla nebo lékařské vazelíny a 10g včelího vosku rozehřejeme v nízké nádobě až do tekutého stavu
2. přibližně dvě hrsti měsíčku (květy, listy, stonek) nadrobno nasekáme
3. do masťového základu nasypeme nasekaný měsíček, promícháme a odstavíme
4. necháme vychladnout, přikryjeme
5. na druhý den trochu ohřejeme, přefiltrujeme přes plátno, punčochu nebo jemné sítko do čisté nádobky




Levandulová mast
Mast z levandule lékařské můžeme například použít na natírání bolavých míst, pomáhá při revmatismu, bolestech a zánětech nervů, při vykloubení, hojí lupénku, působí jako prevence proti svalovým křečím, při hojení popálenin, jizev a ekzémů, migréně (potřeme spánky).

Postup na výrobu levandulové masti je stejný jako při výrobě měsíčkové masti. Jen místo měsíčku použijeme jen levandulové květy (čerstvé nebo sušené).