Noční lov na slimejše

28. května 2017 v 20:17 |  Ze života
Lidé už od pradávna jsou chovatele, pěstitelé, výrobci atd.. Patříme mezi vynálezavé tvory, tak jsem se pokusila z boje odejít jako vítěz. Slýchávám často, že jsem blázen. No, možná to tak je, ale to mě od ničeho neodradí.
Jako někteří z nás, i já mám u domu menší zahradu, na které jsou místa, kde pěstuji zeleninu a ovoce. Místo pro pěstování musím pořádně zvážit, protože mi po zahrádce běhají mé děti a psíci. A co mám vykládat, při zápalu ve hře se děti ani psi nedívají kolem sebe a už vůbec ne, kde nebo načem stojí. Uvedu příklad, jahody milujeme snad všichni a já zvolila jejich pěstování ve starých kolečkách. Výhoda není jen v tom, že mi je nepošlapou, ale i ta, že si jahody mohu odvést ze stínu na sluníčko.
Letos jsem se rozhodla vypěstovat si pár druhů dýní. Zvolila jsem malý kruhový kompost. Nejdříve jsem ho musela oplotit drátěným plotkem, protože si z něj psi udělali rozhlednu. Ještě, že neumí mluvit. Protože z jejich pohledu bylo vidět, co by řekli : ,, To s tím plotkem nemyslíš vážně? ,, Ale i přesto jsem jim odpověděla : ,, To víte miláčkové, myslím. Zvítězili mé dýně nad rozhlednou. ,,
Jenže to jsem ještě nevěděla co mě čeká. Zachránila jsem své rostlinky před nájezdem psích tlapek, ale před slimejšema ne. Ten kus slizké svaloviny mě vytočil do šilených otáček.
Při pohledu na okousané sazeničky nebo na to co z nich zbylo, moje mozkové závity začaly pracovat na plné obrátky. Od té chvíle se ze mě stal lovec slimejšů.
Vzpoměla jsem si na svou babičku, jak jsem ji pomáhala na zahrádce. Ze začátku jsem i já byla škůdce. Když jsem se učila vytrhávat plevel, tak jsem to zvládla na jedničku. Jenže babička mou snahu moc neocenila. Na záhonku opravdu nebyl žádný plevel, byl tak čistý, že babička nenašla ani to, co na něm zasela. Časem jsem se naučla vše základní a pak mne babička od záhonu už neodháněla s koštětem. Také měla problém se slimejšema a používala různé přípravky. Snažila se nepoužívat chemii. Co si budeme nalhávat, s chemii můžeme zlikvidovat škůdce, ale nejen to.
Moje rozhodnutí složitosti s bojem se slimejšema nic nezměnilo. Po ruce jsem měla piliny, tak jsem je rozsypala dokola celého místa na dýně. Úspěch byl, ale ne dlouho. Po prvním dešti mi ubyly sazeničky. Slimejši nemají rádi kořeni, tak jsem vytrhala i s kořeny mátu a zasadila po celém kraji záhonu. Opět se snaha zvítězit zdařila, i když jen na chvíli. Ta odpuzující svalovina si našla cestičku, kde mi máta zvadla.
Mrkla jsem se na internet, jak ostatní bojují se slimejšema. Mnozí používají chemii, ti trpělivější a bojovnější je zbírají nebo je ožerou. Lákají je na pivo v miskách nebo v zemi zapuštěných kelímkách.
To se řekne pivo. Jaké by si ta moje slizká svalovina dala. S alkoholem nebo bez, s příchutí ovoce nebo normální a jaký stupeň - 12, 10..., světlé, tmavé nebo řezané? To jim rovnou mohu udělat párty.
Přiklonila jsem se ke zbírání. Po půlnoci jsem si na sebe nahodila kalhoty, mikinu, vyzbrojila jsem se baterkou, igelitovým sáčkem a vyrazila na zahradu. Venku byla taková tma, že kdyby na mě v tu chvíli někdo vybafnul, tak bych byla zřejmě posraná až za ušima. Strach ze tmy byl velký, ale lov na slimejše silnější. Než jsem dorazila k záhonu, skutálela jsem se do příkopu na odvod vody. Jakmile jsem se ze země posbírala, připleštila jsem se na strom. Pak mi došlo, proč jdu po tmě, když si můžu zapnout baterku. No, co byste chtěli po ženské zapálené lovem. Při zapnutí baterky, jsem nevěřila svým očím. Stála jsem u záhonu s dýněmi a na něm rodina slimejšů i se svými příbuznými. Šmejdi oslizlí! Začal lov, i když se někteří po zapnutí svého turba snažili utéct, neměli šanci. Celou rozvětvenou rodinu jsem přemístila do igelitového sáčku. Po skončení lovu, jsem sáček zavázala a vyhodila do popelnice. Možná je to kruté, ale neměli mě dopálit. Vítězně jsem ulehla do postele a v klidu usnula.
Po ranní kávičce, jsem šla na zahradu a zkontrolovala jsem si sazeničky, které jsem tak statečně bránila. Ani jedna neubyla a nebyla ještě víc okousaná. Ještě ten den jsem večer vzala mýdlovou vodu, s kterou jsem si postříkala ibišky napadené mšicemi a jen tak jsem postříkala sazenice dýní.
V noci jsem se šla podívat na záhon, jestli ho slimejši opět navštívili. Byla jsem překvapená. Na záhoně jsem pochytala jen 4 kusy, které byli jen na hlíně a ani jeden nebyl na sazenici. Kolem záhonu jsem našla jen pár kusů. Že by postřik z mýdlové vody odpudil slimejše? Kdo ví, ale lov na slimejše byl určitě účinný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama