Březen 2017

Zima se rozloučila

22. března 2017 v 20:12 Fotohobby
Zima už nebývá jak si my dříve narození pamatujeme. Ale i přes to, nás dokáže překvapit. Dne 1.2.2017 se s námi zima rozloučila sněhovou nadílkou, která sice dlouho nevydržela, ale byla nádherná.






Hrdinové dnešní doby

22. března 2017 v 9:58 Téma týdne
V úvodu bych chtěla pozdravit všechny čtenáře. Téma dnešního týdne má pro každého z nás jiný směr. Pro děti jsou to pohádkoví hrdinové, pro dospělého osoba, která se odvážně zachovala v neobvyklé situaci. Všichni se dívají na ciczí osobu jako na hrdinu. Ale proč? Myslíte si, že Vy nemůžete být hrdinou? Představte si svůj běžný den, který prožíváte. Chodíte do práce a vykonáváte ji jak nejlépe umíte a jsou lidé, kteří by o ní ani nezavadili. Vychováváte své děti, pomůžete svým nejbližším, když to potřebují, atd. Nemocný člověk bojuje s nemocí, zdravý s každým dnem a všichni máme jen jeden směr a to svůj život prožít, jak nejlépe umíme. A hlavně všichni máme srdce na tom pravém místě a dokážeme ho použít právě v pravý okamžik.

MY jsme hrdinové dnešní doby! Protože bojujeme s každým dnem a nocí, nevzdáváme se a jdeme dál, i když to není někdy lehké.

Kousací pes

3. března 2017 v 13:27 Ze života
V poslední době je čím dál víc milovníků zvířat. Doma chováme různé druhy a rasy. Nejvíce viditelných milovníků zvířat jsou pejskaři. Já do této skupiny také patřím. Prvního psa jsem měla už od ranného dětství. Nepatřil mě, ale mému otci. Byla to dlouhosrtsá kolie v barvě černobílé. Tento pes nebyl nějak moc zvláštní, až na to, že já a on jsme byli nerozluční. Při mých prvních krůčcích mi pomáhal se zvednout ze země, když jsem se po zaplantaných nohou rozpleštila jak široká tak dlouhá na zem. Vždy strčil celý čenich pode mne a zvedal. Zažili jsme spolu mnoho krásných chvil.

Léta běžela a já měla spoustu psů, i teď mám psy a nejen to. Jen mě nikdy nenapadlo, že budu mít kousacího psa. Zřejmě teď přemýšlíte jak to myslím. Vždyť pes je přece kousací, protože má zuby a kouše. To je pravda, jen záleží z jakého pohledu se na to díváte. Jsem milovník velkých a obřích plemen psů. Jelikož mám ještě děti školou povinné, tak jsem zvolila psy menší rasy. Kdybych tak neučinila, mohlo by se stát, že při vycházce nebo venčení by děti plály za psem jako prapor, kdyby se pes rozmyslel v rychlosti změnit místo z bodu A do bodu B. Naší psí členové jsou čivavy, u kterých tohle nehrozí.

Spousta lidí říká, že čivava je šíleně uštěkaná a agresivní vůčí ostatním psům. Ano, může taková být, stejně tak i jako jiný pes různé velikosti a rasy. Záleží jen na výchově. Na ničem jiném ne. Mnoho lidí, kteří chovají malé plemena jako jsou třeba zmíňované čivavy, je neučí poslušnosti a pak se diví, že štěkají a útočí. Ale to je vedlejší, o tom jsem psát nechtěla. Už se pomalu dostávám ke kousacímu psovi.

Spousta chovatelů či majitelů psů zažili situaci, kdy jeho pes napadl jiného nebo naopak. Vidíme a slyšíme to také častěji v TV. A nejen to, psy napdají i děti a dospělé lidi. Když zaútočí pes na člověka, je to hodně smutné a nemělo by se to stávat. Při napadení psa psem se na toto napadení díváme trochu jinak. Měli bychom se těchto situací vyvarovat, ale bohužel tohohle se nikdy nezbavíme. Zbavili bychom se napadení psa psem nebo člověka psem, kdyby se všichni majitelé pejsků zamysleli a naučili své miláčky poslušnosti a toleranci k druhým. Tohle se nikdy nestane a je to nereálné. Pes je totiž smečkové zvíře a my k němu musíme dle toho postupovat a potlačit to negativní. Pes má vrozený útok a útok. Ano, my po jakémkoliv útoku musíme rozpoznat jaký ten útok byl. Je to vlastně částečná řeč psa, která se dle útoků pak rozvíjí dál. Zkušení pejskaři už asi zřejmě ví o čem píší a co chci říct.

Jak jsem se již zmínila mám čivavky. Můj pes čivavák má v kohoutků 23 cm a postavu mohutnou. Není to žádná trasořítka, ale svalnatý mohutný pes. Přirovnala bych ho k původnímu typu, jak je známe ze starých zachovalých obrazů. Když mu bylo 8 měsíců, tak to bylo poprvé kdy spatřil tlamu zevnitř cizího psa. Byl to Barzoj, který se ještě s jedním vytrhl i s vodítkem majitelce z ruky a při jejich několika skocích zaútočili na mé psy. Jeden chytil psa a druhý fenku. Přehazovali je v tlamě. Barzoje jsem odtrhla od svých psů a pak předala majitelce, která až už bylo po všem přiběhla. Psi byli hodně pohmoždějí, ale naštěstí nebyli roztrhání. O fenečku jsme později přišli. Měla tolik modřin nejen na povrchu, ale i vnitřních, že to její tělo nezvládlo. Jeden hematom na střevě praskl a tak zemřela. Fenečka byla mé dcery a ta to do dneška špatně snáší.

Samozřejmě, že můj čivavák si dává pozor na větší psy. Ale nebojí se jich, což je zajímavé. Protože někteří napadení psy se pak cizích stejně velkých psů, kteří je napadli bojí. Hraje si s většímy psy, ale jen do doby než dospějí. Nezaútočí na ně, ale dává najevo, že on má svou smečku a už si nemohou tak hrát, protože se z něj stává konkurent. Tolerují se navzájem. A my majitelé jen dáváme pozor, upozorňujeme své psy, aby do sebe neskočili nebo jeden druhého nenapadl. Vloni můj čivavák byl napaden křížencem labradora s vlčákem. Znali se, ale kříženec chtěl mému zřejmě dokázat, že on bude tady šéf. Majitelka byla na blízků a opět, můj byl jen požvýkaný a nic moc se nestalo. Pak ho kříženec po několika týdnech napadl znovu. Majitelce nenápadně zmizel z obzoru a už se to stalo. Po chvílce přiběhla a opět můj čivavák byl pokousaný, ale naštěstí krev netekla. Od té doby už mého psa nepřežvykoval. Před někola dny, kdy jsem si s dětmi a psy hrála u domu, přiběhl pes a před našimy zraky napadl opět čivaváka, kterého tlačil k zemi a kousal. Čivavák nějakým záhadným způsobem psovi z tlamy utekl, ale ten nelenil a chytil mi fenku. Té se také podařilo utéci. Když se útočíci pes rozběhl za mými psy, skočila jsem mu do cesty. Tak se pes zastavil a zíral na mne. Lidé kteří toho psa znali, křičeli na něj ať k nim přiběhne. I jeho majitel ho volal, pes po chvilce šel za svým pánem. Mým psům netekla kev, jen byli pohmoždění a pes měl zřejmě jen chycený sval na tlapce. Jeden den pokulhával. Pes, který zaútočil neprovedl zákus. Je to mladý hloupý, bohužel nevychovaný staford. Prozatím se stafordovi nepodařilo zákus provést, ale až se tak jednoho dne stane, bude to hodně zlé.

Samozřejmě se majitel staforda snaží udělat opatření, aby se další taková situace už nenaskytla. Majitel je mladý klučina a bude to mít těžké, když až teď, kdy pes má přes rok, se bude snažit psa zvládat. Svého staforda má moc rád, ale zkušenost se psy nemá žádnou. A vidí, že mít psa není jednoduché. Poznává, že jeho miláček je dost tvrdohlavý. To u teriéru není nic zvláštního, my zkušenější to moc dobře víme. Problém také bývá hodně u mladých lidí ten, že neradí přijímají radu od starších. Co si budeme nalhávat, taky jsme byli mladí. Stačilo by jen, aby si staršího poslechli a něco vzali k srdci. Vždyť my, kteří máme různé zkušenosti to nemyslíme zle. Ale na to, si musí každý mladý přijít sám.

Já jsem ráda, že se mému čivavákovi, přesně řečeno ,, kousacímu psovi ,, nic vážnějšího nestalo. Nemohu definitivně říci, že viděl tlamu ze vnitř staforda naposledy a že zmíňovaný staford byl posledním pes, který ho napadl. Také nevím zda dostal do vínku, aby byl ,, kousacím psem ,, nebo živým trenažérem pro útočíci psy. Jen si přeji, abych nebyla já nebo mé děti svědkem, kdy nějaký cizí pes nám čivaváka roztrhá před očima.