Říjen 2016

Svět je jen naší představou

31. října 2016 v 11:01 Téma týdne
Na tomto světě jsme dostali do vínku být člověkem. Než jsme se osamostatnili, byli jsme pod neviditelnými křídly svých rodičů, kteří nás připravovali na samostatný život. Jakmile přišla doba osamostatnění, stáli jsme před krutou realitou. Všichni z nás jsme si představovali, jak budeme žít. Jenže ouha " Svět byl jen naší představou ". Kdyby to bylo tak, že " Svět je jen naší představou ", nežili bychom a neužívali si života. Nesmíme dovolit, aby naše představy nás ovládli. Mít předstvy není špatné, jen musíme rozeznat, zda se dají zrealizovat. Takové představy pak mají tu pravou sílu pohánět náš život. Také je dobré mít představy, ke kterým se uchýlíme, když je nám nejhůře a u nich nabereme sílu dál realně žít a prát se s tou krutou realitou. Představu mít o něčem má každý, jenže je to jen představa, která odejde tak, jak přišla.

Houby rostou

30. října 2016 v 17:19 Ze života
Při venčení v podvečer mých psíků, jsem za domem na kopci narazila na houby. Během deseti minut jsem nasbírala 10kg čirůvek.

Zde je můj úlovek během několika minut - Čirůvka dvoubarvá



Stapelia nepozná měsíce

30. října 2016 v 16:05 Fotohobby
Letos o prázdninách za mnou přišla sousedka, s tím, jestli nechci pokojové květiny. Vzala jsem si je, přesadila všechny do jednoho květináče a dala ven. Postavila jsem je mezi ostatní květiny na slunné místo. Mnozí z vás se určitě diví, proč jsem je dala ven. Protožě všechny květiny jsou venkovní, jen některé z nich lidé začali pěstovat v bytech.
To není tak důležité, jen to že jeden sukulent mezi květinami začal nahazovat pupeny. Při přesazování jsem použila zahradní substrát, žádný písek, ani cihlovou drť.

Když jsem si všimla u sukulentu nahozených pupenů, byla jsem zvědavá, jaký bude mít květ. Po rozvinutí mě překvapil netradičním květem. Neznala jsem název sukulentu a podle květu jsem začala pátrat co je to za druh. Netrvalo dlouho a na internetu jsem se dozvěděla, že se jedná o Stapelii. Na obrázcích byly různobarevné květy, jen ten můj květ jsem neviděla. Až nakonec se mi podařil objevit obrázek podobný mému květu. Byl u něj název Stapila gettlefii a také Stapelia gigantea. Který z názvu patří k mé rostlině nevím, možná ten třetí. Také jsem se dočetla, že kvetou od června do srpna. Ta moje vykvetla 25.10..No zřejmě zaspala nebo nepozná měsíce.

Moje Stapelia ( smrdutka ), u které první květ rozkvetl dne 25.10.2016




Květ Stapelii v dešti.




Podzimní krása

22. října 2016 v 20:25 Fotohobby
Příroda nám jako každý rok barevně oznamuje, že se blíží konec roku a i ona se pomalu připravuje k odpočinku.







Třídíme odpad

22. října 2016 v 15:38 Ze života
Ráda vzpomínám na dobu, kdy jsem byla ještě školou povinná a jak jsme třídili odpad. Z domovů a ze širokého okolí jsme sbírali papír a železo. Někteří lidé nám sami chystali pytle s železem a svázené balíky papírů. My je s radostí nosili do sběren nebo také sběrny jezdily k nám do vesnic. Některé pojízdné sběrny měli sebou váhu a některé ne. Některé vesnice měli svou váhu, kde vážili nákladní auta a přitom měli váhu menší. Jakmile jsme ze sběrem dorazili do sběrného místa, zaplatili nám a dali doklad, kde bylo napsáno kolik kg jsme čeho nasbírali a kolik jsme za to dostali. Doklad o odevzdaném sběru jsme odevzdávali ve škole, kde si vše zapisovali a vždy na konci školního roku vyhlásili ty nejlepší třídiče/sběrače. Popravdě, někteří to šíleně brali a opravdu soutěžili.

Dnes je to úplně jiné. Vymysleli obrovské popelnice zvané kontejnery, k tomu různě zbarvené na papír, sklo, plast. U nás na vesnici nějakou dobu obec rozdávala pytle na plasty a v určitou dobu naplněné pytle sbírali popeláři. Teď místo do sběren, chodíme ke kontejneru. Kromě železa, to se musí vozit do sběrného místa.

My také třídíme odpad. Plasty, sklo a papír zvlášť. Jelikož bydlím na vesnici a topíme tuhými palivy, náš papír do kontejneru necestuje. Dnes děti a sběr? Ti už nezažijí to co my. Popadnou nachystané pytle a šup s nima do kontejneru. A chuť, elán se super partou při sběru papíru či železa, oni nezažijí. Také ten pohyb, kterého jsme měli mnohem více než dnešní děti. To byla jiná akce než dnes.

Nedávno, když jsem odnášela papír do pytle, tak při vložení onoho papíru jsem se zlekla. Ruka, která směřovala na dané místo, mi instinktivně vyletěla nad hlavu. Pytel na daný papír mám ve tmavém místě a nechtěla jsem si rozsvítit. Pak jsem musela, protože jsem si říkala co v tom pytli je. Hned mne napadly mé děti, že do pytle dali gumového chlupatého pavouka. A ono to nebyl pavouk.

Podívejte se sami co v tom pytli bylo. Pavouk to opravdu nebyl, ale chlupy to mělo.



Když se třídí odpad, tak pořádně, kontroloři jsou všude.


Snímky nejsou moc kvalitní, jsou pořízené mobilem, který byl hned po ruce než foťák.









Už se zase díváš na tu romantickou kravinu?

21. října 2016 v 21:25 Ze života
Otázku " Už se zase díváš na tu romanticou kravinu? " slyšelo mnoho žen. Je nespočet žen mladých a starších, které se dívají na romantické filmy, právě nabízené ve velkém množství TV. Ať se podíváte na jakýkoliv TV program, každý den si můžete vybrat z několika romantických filmů. Ono romantiku najdeme i u dobrodružných filmech, komediích, ale také se objeví trocha romantiky u kriminálek a jiných filmech. Ale to už si človíček, který danou otázku vyslovil, si už asi neuvědomuje. Ano, jsou to muži, kteří romantické filmy nesnášejí. Přitom se nechci dotknout menšího procenta mužů, kteří se na takové filmy dívají.

Proč se některé ženy dívají na takové filmy? A proč se to nelíbí jejím mužům? Dvě rozdílné otázky, ale přitom patří k sobě. Nejde o nic jiného než o vztah mezi sebou. Žena a muž patří odjakživa k sobě. Když se dva protějšky setkají, tak nejdříve zapůsobí chemie. Většinou si muž všimne ženy, ale jsou i případy opačné. Chemie, možná jsem to popsala divně, ale jde o sexuální pud. Ano, ze začátku se neznají, ale pud je sylnější a začnou se seznamovat. Tam, kde chemie převezme svou sílu, mají oba příjemný zážitek. U některých párů se vztah prohlubuje, až uzavřou svazek manželský.

Do doby než vztoupili do svazku byl jejich vztah jiný. Měli více volného času, bouřlívého sexu, jezdili na různé akce, výlety atd.. Jenže tohle bohužel není vše co budou potřebovat k soužití. Po svatbě většinou příjde dítě, u některých i před nebo vůbec. Co je úplně stejné v každém manželství, tak je to domov - domácnost, probouzí se vedle stejné osoby s kterou musí komunikovat a trávit většinu času, probírat různé věci, plánovat spolu a dávat na jednu hromádku většinu peněz, atd.. Muž chodí do práce, aby zabespečil rodinu. Žena, která nemá dítě, chodí také do práce a přibyla ji k ní i domácnost. Ta, která má malé dítě, vykonává svou práci doma, výchovu dítěte a zároveň se stará o domácnost.

Roky ubíhají a vztah, který byl na začátku krásný zamilovaný, plný častým sexem, se pomalu vytrácí. Chlap příjde z práce, žena mu položí na stůl jídlo, ten se po jídle natáhne. Nebo si sedne k televizi, k počítači a jsou i takoví, kteří zalezou do garáže, jiných podobných místností nebo jdou do hospody. Každá žena ať chodí do práce nebo z jakéhokoliv důvodů ne, se stará o chod domácností. Uklízení, vaření, praní, výchova dětí, nákupy atd.. Ale to už její druhá polovička nevidí. Je málo mužů, kteří své polovičce pomohou. Většinou, když se žena zeptá svého muže: ,, proč mi doma nepomůžeš? ,, on odpoví: ,, proč bych to dělal?,, nebo ,, to je ženská práce ,,. Ale pravda to tak zcela není. Žena nechce, aby její muž nebo druh doma vykonával vše. Jen chce občas, aby iniciativně sám s něčím pomohl. Aby sám od sebe si všímal a opravil co je třeba a né až je na to upozorněn. Nebo pomohl s jinými věcmi, uvařil nebo připravil jednoduché jídlo, něčím ji překvapil. Navrhl společný výlet nebo ji unesl, aby strávili pěkný den a noc spolu. Tohle ženě chybí v manželství nebo v dlouhodobém vztahu bez uzaveření manželského svazku.

A tady ji pomáhá romantický film. U takového filmu vejde do děje a prožívá vše co daný režisér vytvořil. Nebo vzpomíná na dobu, kdy její drahá polovička byla k ní více pozorná a přeje si, aby se aspoň částečně choval jako před tím. I když si to někteří nepřipouští, vytratila se i častá chuť k sexu. Muž, který by mohl sexovat každou chvíli a nedělá nic jiného než jen chodí do práce a věnuje se svým zálibám, nevidí to co dělá žena. Bere to jako samozřejmost a to co dělal před dobou než se rozhodli spolu žít, už zapoměl. To co dělal, dělal jen pro získání dané osoby a aby se měl dobře. Je to možná tvrdě řečeno, ale je to tak. Muž je sým způsobem v tomhle případě sobecký.

Říká se, že je žena tajemná a nikdo do ní pořádně nevidí. Možná je na tom kus pradvy. Žena je jen žena a má také své potřeby, podobně jako muž. Ale nemůže být stroj a když si to pár uvědomí, tak se jejich vztah více zcelí a nebudou se klást podobné otázky jako třeba " Už se zase díváš na tu romantickou kravinu? "

Sršeň obecná

20. října 2016 v 13:47 Fotohobby
Při podzimní procházce okolím, kde na louce hledali různé pachy mi psíci, jsem si všimla něčeho na stromě. Měla jsem přes rameno brašnu s fotoaparátem. Občas si ho beru, ale stává se, že ho ani nepoužijí. Ale vrátím se k to mu stromu. Byl to strom odrudy slivoň jojo. To by nebylo tak zajimavé, jen to, že jsem si hned všimla sršně, jak hodovala na jedné ze švestek. Stála jsem jak zařezaná přibližně metr od stromu a koukala po okolí, jestli sršeň nemá další společnost. Uf, neměla, byla sama. Jsem totiž alergická na vosí píchnutí a kdybych nedávala pozor, tak, no na to ani nechci pomyslet. Když jsem tak stála u toho stromu a pozorovala sršeň jak holduje, zapoměla jsem na alergií. Přiblížila jsem se o krok blíže a sledovala ji. Pomalu jsem vytáhla foťák a řekla jsem si: " i když se tě bojím, tak i tak se tě pokusím vyfotit ". Myslím si, že kdybych byla o něco blíž, snímky by byly lepší. No což, i tak vám je ukážu.

Sršeň obecná







Podzimní rybník

19. října 2016 v 18:59 Fotohobby
Bylo krásné podzimní slunečné počasí a já nemohla venku chybět. Procházela jsem se různými místy, až jsem došla k rybníku, který hlídal vodník. Jako každý správný vodník sedí na pařezu, kouří fajfku, sleduje vodní hladinu a má připravený dušičkový hrníček.
Nemohla jsem odolat a udělala jsem si pár snímků, o které se s vámi teď podělím.








Není zde nádherně?

Barvy kolem nás

19. října 2016 v 10:04 Téma týdne
Téma dnešního týdne bylo zřejmě uloženo s úmyslem spojit si jej s podzimem. Ano, příroda nás každý den obohacuje s novými a novými barvami. Barev kolem nás je mnoho a nejen na podzim. Každé roční období má svou barevnou škálu, kterou nás obdarovává. A my, abychom nebyli pozadu a zapadli, oblékáme si barevné oblečení, své obydlí si zpříjemníme s různými barevnými dekoracemi a zbarvujeme různé věci, abychom své bydlení či okolí měli veselejší. Barvy kolem nás si můžeme částečně přispůsobit sami a to je na tom to nejkrásnější. Navzájem se doplňujeme s přírodou. I my můžeme za barvy kolem nás.

Vodní nádrž Olešná

18. října 2016 v 21:14 Fotohobby
Vodní nádrž Olešná se rozkládá u jihozápadního okraje u Frýdku-Místku a je přehradní nádrží na potoce Olešná.

Zmíněnou přehradu si ještě pamatuji plnou, což je už poměrně dlouho. Momentálně se přehrada čistí od nánosů. Z odtěžení sedimentů se předpokládá, že se v nádrží zachytí více dešťové vody. Ještě před vjezdem bagrů a nákladních aut, jsem si přehradu vyfotila. Podělím se s vámi o pohled, který moc netěší, za které hlavně může sucho.



Do míst, kde sahala voda, roste tráva. Modré zábradlí bylo také částečně pod vodou.


V dáli vidíme lesík a kousek od něj je hranice přehrady, která je také zarostla trávou. Voda se nachází uprostřed přehrady. Z velké přehradní nádrže se stal rybník.






Při pořizování těchto snímků, jsem se postavila na okraj břehu přehrady, u kterých byla také voda.