Kolo jako noční můra

3. února 2016 v 18:01 |  Děti
Kolo k mému synovi nejde dohromady. Jako tříletý se naučil poprvé jezdit na kole. Přídavné kolečka dlouho na kole neměl, protože mu údajně vadily, když jede do zatáčky. Kolo klopil jak motorkáři na ploché dráze. Jezdil jako drak a mi se stavěli vlasy na hlavě. V sedmi letech jednou na kolech přijel se svým kamarádem a já jen žasla. Dostala jsem jen ze sebe " co se vám stalo? ". Oba byli černí, jak když vyfárá horník, sem tam na oblečení rozparek, na nohou a rukou nemalé odřeniny a kola? Ty nevypadaly jinak. Člověk by si myslel, že je někdo přepadl. Syn, když mne viděl celou zděšenou, hned vysvětloval. Mami, víš jaké to bylo super? Kdybys mě viděla, to bylo fakt super. Z obou vypadlo, že jezdili na motokrosvé dráze, která se nacházela v naší vesnici.

Roky uběhly jak voda a syn se osamostatnil. I když vyletěl z mama hotelu, tak to neznamená, že veškeré obavy zmizely. Syn už jako malý měl vysněné kolo. Jestli to bylo to co si nedávno koupil, tak to nevím, ale vybral si dle svých představ. Do té doby pod rukama nebo spíše pod ním bylo zničeno nespočet kol. Člověk by si řekl, že s přibývajícím věkem je rozumnější a chytřejší. Tak nad touhle větou se musím pozastavit, protože váhám tuto větu u mého syna použít, " v určitém směru ". Do osamostatnění syna nebyl jediný rok, co by neměl cestovní lišaj a jiné nehody na kole. Pamatuji si, že v loni jednou večer jsem ho potkala a myslela jsem si, že se s někým popral. Uklidnil mne, protože jel z práce a ujelo mu kolo. Samozřejmě se snažil svým tělěm upravit cestu, ale ta měla nad ním navrh. Ale vrátím se k tomu novému kolu. Ještě ten den, kdy si ho přivezl domů, jel s kamarádem na jeden vrchol hory kolo vyzkoušet. Talentovaný syn spálil brzdy, zničil se mu střed na zadním kole a přehazovačka mu z poloviny nešla a pár dalších maličkostí. Kolo si dal dopořádku. Jenže, před několika dny jsem měla divný pocit. Některé matky budou vědět o čem mluvím. Ten den, jsem čekala co ještě příjde. Taky přišlo, zazvonil mi telefon. Zvednu jej a hle, volá syn, který byl v práci. Když jsem hovor přijala, můj nadaný syn mě požádal jestli bych ho neodvezla po šichtě domů. Bylo mi to divné, protože jel jako pokaždé do práce na kole. A já na to " co se ti stalo, co máš s kolem? " Odpověděl, že má zadní kolo zničené, že sjel ze schodu a rozřízl si plášť i s duši. Samozřejmě jsem pro syna jela. Moje tušení se vyplnilo a já synovi řekla : " Nevím po kom jsi tak talentovaný, ale ty a kolo nejde dohromady. Nechej si za ty tvé testy kol platil a zachvíli si za to koupíš chalupu."

Nenadarmo se říká malé dítě, malé starosti. Velké dítě velké starosti a u mého talentovaného syna to platí dvojnásobně. Já jen trnu, kdy mi bude zvonit telefon a někdo na druhém konci mi zdělí, že můj syn je zamotán v kole a leží v příkopě. Tomu bych se taky moc nedivila, protože můj syn měří něco málo kolem dvou metrů a vypadá jak hajzlový pavouk. Kolo je pro mne noční můrou a strach o syna se zvětšil. Já se snažím uklidnit a vsugerovat si, že si už s kolem bude rozumět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama