Černé myšlenky jděte pryč!

13. února 2016 v 21:35 |  Ze života
Dnes ráno, když jsem vstala před šestou hodinou ranní, bylo mi nějak zvláštně. Bylo mi úzko, plačtivě, cítila jsme se zbytečná a v hlavě myšlenka " Byla bych opravdu nepostradatelná? ". Černá myšlenka mě opět dostihla stejně jako před mnoha lety. Co by se stalo, kdybych tady nebyla. Změnil by se chod času jiných? Zvířata, které mám se ode mne nehla. Hleděli na mne a vyžadovali pozornost. Kromě nich, jsem byla doma sama. Nejstarší syn žije sám a dvojčata jsou u bývalého manžela a bývalé tchýně. Přesně řečeno u své babičky a táty. Je normální, abych záviděla vlastním dětem? Asi ne. Zničeho nic mi do očí vběhly slzy a něšly zastavit. Proboha, vzpamatuj se! Něco mi ve vnitř říkalo. Vím, že život není lehký a mám ho trochu více kořeněný, ale abych myslela na odchod? Co se to se mnou dějě? Tak to ne, musím něco udělat, aby mne to nezničilo. Z čeho mne ty nahoře zkoušíš? Najdi si jiný cíl a mne nech napokoji. Říkám si, žiji a žít musím dál!!! Vším čím procházím je život a ten je pestrý. Vždyť je to prýma žít, proč mne černé myšlenky navštívily? Je to opět životní zkouška, kterou musím nějak zvládnout? V hlavě mám plno otázek, oči opuchlé od slz, v srdci úzkost a i když to nejde vidět, tak vše vidím a dělám citlivěji. Jsem pyšná na vše co jsem dokázala, i když bez cizí pomoci. Ale občas by se šikla pomoc druhých. Jiným pomáhám a mi nikdo. Sakra, proč je mi tak zle? Matně jsem zaslechla " Ty nejsi člověk, který by se jen tak vzdal. Postav se černotě! ". Setřela jsem si slzy a říkam si, že můj tak zvaný anděl strážný mne neopustil. Začala jsem doma uklízet, vyprala jsem hromadu prádla a pustila jsem se do mytí oken v obýváků, i když venku poprchávalo. Když jsem umývala okna z venčí z balkónu, všimla jsem si, že v budce pro ptáčky není slunečnice. Jakmile jsem domyla okna, dosypala jsem slunečnici. Sotva jsem zavřela balkónové dveře, ptáčci se začaly slétávat. Jiný by řekl, že od těch ptáků bude znečištěn balkón, ale mi to nevadí. Já si to po ptáčcích uklidím. Pohled na ty opeřence mi rozveselilo srdce. Černé myšlenky se pomalu vytlačovaly. Vzala jsem si foťák a snažila se ptáčky vyfotit. Není to jednoduché fotit přes okno a ještě se přetlačovat s kočkama, kdo bude mít lepší výhled. Když jsem ptáčky fotila, řekla jsem si, že si musím našetřit na vysněnou zrcadlovku. To pak budou snímky. Tak, černé myšlenky nevyhrály. Když jsem si stáhla z foťáku snímky ptáčků, zjistila jsem, jací opeřenci navštívily naší budku. Podělím se s vámi o vyfocené opeřence.

Sýkorka koňadra


Vrabec polní a vrabec domácí




Kos černý


Čížek lesní



Hrdlička zahradní









 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 13. února 2016 v 21:50 | Reagovat

Je skvělé, když člověk najde něco, co mu pomůže zahnat černé myšlenky. :) Držím palce, ať už nepřichází (nebo ať se ti je aspoň podaří zase takhle hezky zahnat)!
A ptáčci jsou krásní, mně osobně se nejvíc líbí asi ta hrdlička... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama