Poslední den mého života

6. ledna 2016 v 20:48 |  Téma týdne
Když jsem si přečetla téma tohoto týdne, vběhly mi slzy do očí a opět tu byla minulost. Rozhodovala jsem se zda něco na toto téma napíši nebo ne. A jak jsem se rozhodla už víte.

Mnoho blogerů napsalo co by dělali, kdyby věděli, až bude jejich poslední den života. Jenže je mnoho lidí, kteří umřeli a z nějakého nevysvětlitelného důvodů se vrátili. A já patřím mezi tyto lidi.

Můj prvorozený syn byl malinký, měl něco přes rok. Žila jsem se synem sama, tenkrát ještě nerozvedená, ale zato často fyzicky napadána otcem syna. Jak to, když jsme žili rozdělěně? Normálně, vyrazil dveře a před synem mě mlatil. Když jsem stála čelem k němu, ranám jsem se dokázala vyhnout, ale když mne napadl ze zadu a já nevěděla, že za mnou stojí, neubránila jsem se. Jednoho dne jsem byla napadená ze zadu, mlátil mne pěstmi, kopal a škrtil. Nemohla jsem dýchat a už vůbec se mu vytrhnout. Upadla jsem na kolena, škrtil mne dále, třepal mi hlavou a pak mi čelem tloukl o zem. Já jsem začala cítit šílenou bolest po celém těle, která pak stejně tak rychle odešla. Veškerá bolest odešla a z povzdálí jsem matně slyšela " mamiko, mamiko a dětský pláč ", který pak zmizel. Objevila jsem se na písku, obloha a okolí bylo v mlze a také v barvě teplého písku. Z dálky ke mne šli lidé, kterým jsem neviděla do tváře, byli v mlze. Přibližovali se blíž a blíž. Z pravé strany ke mne začal přibíhat pes, který vrčel a štěkal. Poznala jsem svého psa, který mi umřel. Lidé, kteří se ke mne přibližovali začali po mne něco házet. Mezi lidmi byla stará žena, která také po mne něco házela a pak řekla mé jméno a dodala " ještě není tvůj čas ". Hlas patřil mé babičce, která před několika lety zemřela. Pak jsem najednou cítila šílenou bolest po celém těle, nejvíce na krku, nemohla jsem se nadechnout. Tak moc to bolelo a přitom jsem jasně slyšela " mamimko, mamiko ", volal mne můj syn, který vše viděl. Když jsem začala dýchat podívala jsem se směrem odkud jsem slyšela syna a zaslechla jsem ještě " vždyť jsi nedýchala, měla jsi tak zůstat ". Moje reakce byla nečekatelná, jak tak stál nade mnou, pravou rukou jsem ho chytla za varlata a zmačkla. Skácel se, a já s bolestí se doplazila k synovi a děkovala jsem mu za můj život. Byl to můj syn, který mne volal zpět.

Byla jsem mrtvá, byla jsem na druhé straně, kde mne nechtěli, protože jak mi řekli - nepřišel ještě můj čas. Od té chvíle se na vše dívám jinak.

Ač jsem prožila cokoli, jsem i přesto ráda, že " Poslední den mého života je daleko ". A až příjde můj čas, nechci vědět kdy to bude.

Život je dar, který nemůžeš vrátit. Žij teď jak nejlépe umíš a ne v posledním dni svého života.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama