Počítač, mobilní telefon a já

16. ledna 2016 v 8:22 |  Ze života
Když jsem byla ještě školou povinná, což už je mnoho let, tak počítače měli jen velké fabriky. Telefon jsme měli doma, který byl ke zdi spojen telefonní šňůrou, venku stály telefonní budky, které se také nacházely na poštách, autobusových a vlakových nádražích. Tenkrát mne ani nenapadlo, že až uplyne několik let, tak počítač bude mít své místo v pokoji a budu volat z mobilního telefonu.

Vývoj šel dopředu a dostihl i mne. Tenkrát, když se začaly prodávat první mobilní telefony, tak byly velké, težké a vypadaly jako vysílačky. Taky jsme byli mladí, mít takový telefon bylo něco. Holkám ztěžkly kabelky a klukům padaly kalhoty. Mít takový telefon u sebe měl i výhodu. Tenkrát zloděj kabelek si sakra rozmyslel, zda se pustí do lupu nebo ne. Dostat s takovou kabelečkou, kde se ukrýval nemalý a dost vážíci mobilní telefon, je na pováženou. Dát dnešní mládeži do ruky takový mobilní telefon, tak nám ho hodí na hlavu a pošlou nás do oných míst. Ale my jsme byli rádi, že jsme ho měli. Rok co rok se tvar, váha a dokonce i barva mobilních telefonu měnil. I já si zvykla na malý tlačítkový mobilní telefon a o modernější jsem už nestála. Když mi prvorozený syn ukázal dotykový mobilní telefon a řekl, že bych ho měla také mít, odpověděla jsem, že zas tak moderní být nemusím. Moderni, nemoderní, můj přítel se nemohl dívat na moje tlačítkové telefony, tak mi je vzal a dal mi dvousimkový dotykový mobilní telefon. Ze začátku jsme si s telefonem nerozuměli. Když mi někdo zavolal, tak jsem hledala tlačítka a nevěděla jsem, jak příjmout hovor. A co na to telefon? Tomu zčernal displej a nekomunikoval se mnou. Já a elektronika nikdy nešla dohromady. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si na dotykový telefon zvykla. Dnes jsem ráda, že takový telefon mám.

Jednou mi syn ( to ješte chodil do ZŠ ) vykládal o počítači. Samozřejmě došlo také i na otázku " mami koupíš taky počítač? ". Zbystřila jsem a měla jsem hned několik výmluv proč ho nemít. Chi chi, nemít! V době, kdy jsem si budovala firmu jsem začala uvažovat o počítači. No to jsem si dala třísku do zadku. Obchodníci se mnou mluvili cizím jazykem, protože parametrům nerozumím dodnes a tak jsem požádala známe o pomoc při koupi počítače. Můj první počítač, který zabral kout v jedné místnosti bytu, se objevil před 11 lety. Jakmile jsem přitáhla krabice s počítačem, syn měl oči navrh hlavy a otevíral krabice jakoby v ní byl poklad. Rozuměla jsem mu, protože doba nejen, že nám podstrčila takovou techniku, ale i počítačové hry. Počítač jsme se synem slavnostně složily a on mi při tom vyprávěl o různých hrách a jaké je to dobré mít i internet. Zarazila jsem se, internet? On u toho počítače není? A opět jsem byla tam, kde při koupi počítače. Nakonec s hlavou jako obrovská dýně, jsem pořídila i jmenovaný internet. Později, mi syn jen tak oznámil, že je pomalý a měla bych mít rychlejší. No a moje reakce? Víš co, jestli se ti zdá být pomalý, tak ho popožeň.
Další pecka byla, když jsem se snažila domluvit s různými programy. Sakra, proč to na mne mluví anglicky a co to jsou za zkratky na klávesnicí. Psát všemi deseti mi problém nedělal, psala jsem totiž nějakou dobu na psacím stroji. Jenže takové zkratky jako jsou - Ctrl, CapsLk, AltGr, PrtSc a další, na psacím stroji bohužel nejsou. Opět mi syn, který na počítač chodil ke kamarádovi, mi radil. Některé zkratky jsem pochopila, ale anglický jazyk mi vadil. Syn mi zděli, že je to světový jazyk. Já opět zareagovala, světový nesvětový, za mne byla ruština a němčina. A vůbec, koupila jsem počítač v česku a vše co k němu potřebuji, tak by bylo dobré, aby na mne mluvil taky česky. Jsem žena činu a nechtěla jsem se angličtinou zaskočit. Popadla jsem slovník a bylo vyhráno. Syn se bavil, protože on už se angličtinu ve škole učil, takže věděl jak se slovíčka čtou. Já komolila jedno slovo za druhým, bylo mi jedno jak se které čte. Výsledek byl pro mne důležitější, po překladu jsem věděla víc.
Počítač se stal mou součástí v práci. Dostala jsem se přes něj rychleji k různým informacím, vytvořila si webové stránky, registrované logo firmy a další. Ale i přes to, nastal problém. Několikrát jsem si na služební cestě říkala, mít tak sebou počítač. Samozřejmě to jinak skončit nemohlo, pořídila jsem si notebook. Pokrok šel dál a vymysleli tablet. A co myslíte? Přesně tak, leží vedle notebooku na stole s počítačem.
A co počítačové hry? Na to ani nemyslet a syn, ten si ode mne dost vyslech. Byla jsem velkým odpůrcem počítačových her. I dnes mám na některé stejný názor. Nedalo mi to a podívala se na některé hry. Ano, i já si dnes zahraji hry. Mám některé rozehrané, hlavně logické. Ale co mne nejvíc dostalo, tak to je hra " World of Tanks ". A abych nebyla pozadu, hraji obě verze - na počítači a tabletu.

Kdyby mi někdo před lety řekl, že budu mít dotykový mobilní telefon, počítač a budu hrat počítačové hry, tak bych se mu vysmála.

Jak mi jednou syn řekl " mami, ty nejsi moderní ", tak jsem se moderní snažila být. Syna jsem překvapila, protože nevěřil, že i já budu s počítačem kamarád a že jsem se začala trochu jinak dívat na počítačové hry.

Mé děti nechápou, jak jsem mohla vyrůstat bez takové techniky. Oni si to nedokážou představit. A já ani nepomyslela na to, že mne něco takového dožene a dá mi zabrat.

Vývoji neutečem!





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 16. ledna 2016 v 20:06 | Reagovat

Já jsem ráda za to, že jsem neměla ten mobil a notebook pořád u sebe... :D I když byla jsem u něj, ale tato generace je už extrém... hry už nehraju asi od svých třinácti let, jedině křížovky jsem hrála :D Raději hraju deskovky nebo karty naživo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama