Prosinec 2015

Novoroční předsevzetí

31. prosince 2015 v 13:22 Téma týdne
Je Silvestr 2015 a do Nového roku zbývá už jen pár hodin. Někteří z nás přemýšlí jaké si dají novoroční předsevzetí a některým je to jedno. Patřila jsem také do skupiny, kteří si nedávali žádné novoroční předsevzetí a říkala si nějak bylo a nějak bude. Jenže časem se vše změnilo a já přišla na mnoho věcí, které jsem přehlížela nebo nechtěla vidět.

Je to už dávno co mi hlavně záleželo na práci, abych zabezpečila děti, protože oni byli a jsou na prvním místě. Neznala jsem volno, dovolenou, odpočinek. Jen a jen práci a to nejen kolem dětí a v domácnosti, ale i směr vydělávání peněz. Když mne kdysi řekli, že jsem workoholik, tak jsem se jim vysmála. Viděla jsem svou práci a peníze, které zabezpečovali mé děti. Vychovávala jsem zároveň své ratolesti a na sebe jsem nemyslela. Jenže pak přišel zlom, který byl velkým varovávním, po kterém jsem se hluboce, ale hluboce zamyslela. Stalo se to, že při mé jedné služební cestě mé tělo přestalo poslouchat. Při natankováni pohonné kapaliny do mého vozu, jsem se po zaplacení sesunula k zemi a nevěděla jsem o světě. Odvezla mne z benzinové stanice rychlá záchranná služba a já byla v bezvědomí tři dny. Po probuzení jsem nechápala co se stalo a nebylo to vše. Nemohla jsem chodit. Lékaři ze začátku mysleli, že jsem si chtěla vzít život a něco jsem spolykala. Když jsem si s lékaři povykládala, tak nakonec přišli proč se mi to stalo. Problémy ještě tenkrát s manželem a jeho rodinou, starání se o děti a nadměrná práce, abych je zabezpečila, mé tělo řeklo " TAK UŽ DOST ". Tahle situace byla varovná a opravdu k zamyšlení. Já se pak učila tři měsíce chodit. Říkala jsem si, že budu muset trochu zvolnit. Ale pravda byla jiná, zapoměla jsem na to, co jsem si řekla a spadla jsem do toho koloběhu znovu. Změnilo se jen to, že jsem se rozvedla a přestěhovala, kde s dětmi jsem doposud. Poslední varování přišlo, když jsem naskládala zboží do své dodávky a probudila jsem se pod ní. Nevím jak jsem se pod dodávku dostala, ale první na co jsem pomyslela, byli mé děti. Pak přišli operace a z důvodů zdravotního stavu, jsem musela svou firmu zavřít. Nakonec můj zdravotní stav, mi otevřel oči. Pro mne to nebylo a není lehké, protože jsem svou práci milovala, byl to zároveň i můj koníček a k tomu patřili i děti. Momentálně nezvládám už to co dříve. Ale co mám, stále ještě děti, pro které tady musím být. Kdybych si to vše uvědomila dříve, mohla jsem mít nejen děti, ale i práci. Teď jako invalidní důchodce si vyčítám, proč jsem se dříve na vše nedívala jako dnes.

To je důvod proč jsem si začala dávat novoroční předsevzetí. Protože " ZDRAVÍ " máme jen jedno a když ho z částí stratíme, netrpíme jen my sami, ale z částí i ti, kteří nám jsou nejbližší.

Mé novoroční předsevzetí je - " šetřit své zdraví, žít pro své děti a své nejbližší, zbytek přijde sám ". Měli bychom si uvědomit, že jsme jediným prototypem a další nás nenahradí. Ať jsme ve vnitř chrobaliví, buďme silní jako Tis. Ten pochází z druhohor a těžko se u něj určuje věk neboť srůstá několika kmeny v jeden, některé mají vyhnitá jádra a přesto se snaží být silným.

Tis červený, který je celoevropský silně chráněný až vymírající. Tenhle mi roste u domu.



Mé druhé já

25. prosince 2015 v 10:04 Téma týdne
K mému blogu jsem se dostala po menší pauze až teď, na první svátek vánoční. Štědrý den je za námi, dárečky rozbalené a naše ratolesti s úsměvem na tvářičkách usínali s vysněnými dárky. Co může být nejkrásnější, než dětský úsměv a upřímná radost. Od toho se mé druhé já moc neliší. Co jsme si s " mým druhým já " přáli, tak se nám z části splnilo. A to je pro mne moc důležité. No a ta nesplněná část, tak to patří " mému druhému já ", které je mou součástí. Patříme k sobě jako rodina.

Ideální svět

16. prosince 2015 v 18:23 Téma týdne
Ideální svět ... ... ... co to vlastně je? Je to představa, sen nebo přání jak žít? Ať si pod tím představíme cokoli, tak nakonec zjistíme, že je každý ve svým ideálním světě.

Hledání sama sebe

9. prosince 2015 v 19:52 Téma týdne
Když jsem se dostala po pár dnech opět k blogu, nemohla jsem si nevšimnout nového témata na tento týden. Hledání sama sebe nebo sám sebe, že by schovávaná sami ze sebou? Proč ne, zahrajme si hru Hledání sama sebe a když nás to přestane bavit, můžeme se hned najít. Víte jak? No přece, podíváme se do speciálního skla zvané zrcadlo a hele, už jsme se našli!

Největší byznys roku

2. prosince 2015 v 21:44 Ze života
Od září jsme obchodníky připravováni, že se blíží vánoce. Je začátek prosince a kde se pohneme slyšíme " vánoce jsou tady, vánoce jsou tady ". Ještě nejsou, ale blíží se, to je pravda. Tlak vánoc nebo spíše tlak předvánoční je už nesnesitelný.

Když ráno vstanu, vypadám jakoby hrom do štětky uhodil. Došourám se do koupelny a zleknu se té ošklivé ženské co na mě zírá a říkám si co tady hned z rána chce. Po chvíli zjišťuji, že je to zrcadlo. Otřepu se, brrr, musím se zkulturnit, takhle chodit nemohu. I pes, který za mnou přiběhl z radostí, že páníčka vylezla konečně z pelechu utekl zpět na své místo. Zřejmě i on se na mne nemohl dívat. Pouštím vodu, v ruce držím kartáček, který má ještě pár chlupů a čistím si zbytek hlodáků v díře pod nosem. Opláchnu si místo mezi čelem a nosem. Po opláchnutí zjišťuji, že se mi lépe dívá. Vykartačuji si porost na hlavě a po úpravě zjišťuji, že jsem si vzala na úpravu psí kartáč. No což, chlup jako chlup. Pohled do zrcadla byl už o něco přijatelnější. Beru barvy, které by nám záviděl každý indián a dám se do malování obličeje. Nejsem kouzelník, tak toho moc nevykouzlím. Dnes nejdu do boje, tak se snažím jen jemně upravit, abych nevypadala jako válečník. Použijí parfém, ale jen v takovém množství, aby ze mne nebyla pochodující parfumérie.

Nastartuji se černou kávou a rozhoduji se, zda se vydám na dnešní nákup nebo ne. Myslím tím nákup, kterým bych doplnila lednici a jiná prázdná místa, kde mají být základní potraviny. Znechutí se vydávám na nákup. Když přijíždím autem na parkoviště hypermaketu, tak už z dálky vyhlédnuté místo obsadím svým vozidlem. A sakra, davy splašených lidí. Vmísím se do davu a hned když se dostanu do obchodu, lákají nás různí prodejci na své zboží, na které mají velkou akci a dárek zdarma. Při slalomu kolem těchto prodejců jsem se dostala za turniket. Uf, sláva, utekla jsem lovcům, ale ne tak docela. V rozhlase v celém objektu obchodu hrají vánoční písně, sem tam hlásí akční zboží. Někteří zákazníci zřejmě holdují bojovému umění, které nezapomínají používat. Používají nejen lokty a nohy, ale i nástroje, které jsou určeny především k podepření postavy. Zmuchlaná, na žebrech pomalu se vybarvující modřina, tlačím vozík z ukořistěnými potravinami, opouštím hypermarket rychlostí jakou mi pošlapané nohy dovolí. Než dotlačím vozík k mému vozidlu, jiný zákazník ještě ve svém autě, kolem mne profrčí a já vláčným pohybem se vyhýbám kapotě stojícího vozidla. Než otevřu zadní část auta, rozhlížím se jestli se ke mne nežene jiný vůz či dav lidí, abych neskončila sama v kufru. Naskládám zboží do auta, odvezu a přivážu vozík, aby neodjel a nasedám do auta. Nahlas si oddechnu, nastartuji a opouštím parkovací místo.

S úsměvem na tváři a slastným pocitem, že jsem zvládla dnešní nákup bez větší újmy, přijíždím k domovu. Při doplňování prázdných míst potravinami začínám čím dál víc přemýšlet nad dnešní dobou a nad vánoci.

Prodejci si z těchto vánočních svátku, udělali největší bysnys roku. Předhánějí se jeden přes druhého, kdo bude mít větší tržbu. Kdo prodá nejrychleji zboží, které se už pomalu přestává prodávat, leží mu na skladě, na trhu jsou už nové modely a z toho důvodů už o něj není takový zájem. Ke zboží kterého se potřebují zbavit, dávají zdarma dárek, který už nemá skoro žádnou cenu. Prodejce tak prodá zboží, které by tak leželo ve skladě dále a prášilo se na něj. Zákazník z radostí, že má levný krásný dárek pod stromeček z úsměvem na líci, kráčí hrdě domů. Prodejci lákající zákazníky různými letáky, osobnímy nabídky nebo nabídkou přes média se snaží čím dál víc zavrtat do hlavy nás všech. Jsou spíše rybáři než prodejci. Snaží se chytit zákazníka, který odchází někdy ze zbožím, o které neměl ani zájem. Někteří lidé díky těmto prodejcům vánoční svátky prožijí napůl krásně, šťastně a v klidu.

Převánoční čas by neměl být bojovný, závistivý a nátlakový. Vánoce už nejsou svátky jaké by měli opravdu být.




Ve stínu

2. prosince 2015 v 16:04 Téma týdne
Ten, kdo vymýšlí témata týdne musí být střelec. My všichni co se chytneme daného téma, tak jsme nachvílí ve stínu zmíněného střelce. Po napsání článku ten stín opustíme. Aniž bychom si to připustili, přeskočíme do jiného stínu. Jsme neustále ve stínu nebo jsme sami stínem.

Když se narodíme, jsme ve stínu svých rodičů. Potom jsme ve stínu svých idolů a někteří u nich zůstali dodnes. Spousta z nás stojí stále ve stínu a bojí se ho opustit, ten má mnoho tváří.

I já jsem byla dlouho ve stínu, ale pak jsem z něj vystoupila. Pohledy a pocity byly jiné. Později se do mého stínu schovávali jiní. Někdy vás to těší a někdy zase ničí. Časem jsem pochopila, že se stínu nezbavíme, ať je jakýkoliv, je stále s námi. Já mám oblíbený jeden stín, který občas vyhledávám. Je to stín stromů.

Ať chceme či nechceme stín je naší sooučástí, ten s námi byl, je a bude.

Můj oblíbený stín ve kterém ráda relaxuji, pozoruji okolí, nabírám novou sílu a kde jsem součástí stínu.