Napadení psem neboli pes má rád kostičky

25. listopadu 2015 v 23:55 |  Ze života
Nejsem jediná matka, ktera patří do skupiny postižených, kdy pes ochutnal její dítě. Ano, jedná se o napadení psem. O to víc to bolí, když doma máte sami psa nebo psy, vedle kterých vyrůstají děti. Pak jednoho dne dítě, které má doma psa, napadne cizí pes. Dítě pak nerozumí tomu, proč bylo napadeno, když má pejsky rádo. Je to nepříjemné jak pro rodiče, tak pro dítě.

Napadení je buď varovné, kdy pes jen chytne předními zuby oběť. Pes většinou stojí naproti oběti, štěká a tím varuje. Když varování nerespektujete a dáte se směrem. kde vás pes nechce pustit, pes zaútočí. Tohle napadení nese znaky po kousnutí, kdy je rána pohmožděná, jsou někdy vidět dírky po tesácích, hematomy a někdy se stane, že tesákem natrhne kůží. Varovné napadení bývá většinou chycení předními zuby, štipnutí nebo zachycení tesáky.

Napadení útočné je nejhorší napadení. Pes bez varování zaútočí a oběť se snaží zachytit zadními zuby. Takzvaně zadržet, kdy při tomto napadení nejvíc ublíží. Pes svým stiskem zlomí kost ( prokousne kost ), rány po kousnutí jsou hluboké. Někteří psi při tomto napadení se snaží svou oběť ještě trhat. Pes při tomto napadení používá také váhu svého těla, kdy při zakousnutí svým tělem trhne dolů k zemi a oběť se snaží položit ( strhnout ). Tímto zakousnutím např. do ruky, stisk zubů znásobí.

Napadení neúmyslné je, když se pes ožene aniž by měl úmysl ublížit. Např. malé dítě si chce pohladit pejska u babičky, který je velmi přátelský a pes dříme, je starý nebo jeho pozornost zaujal někdo jiný. Dítě přistoupí k psíkovi a dotkne se ho aniž by na něj promluvilo. Pes nečekal dotyk a ožene se zuby. Stává se, že dítě má tržnou ránu nebo jen odřeniny od zubů a modřiny. Tomuto napadení jde předejít, když se dítěti vštěpí jak se má k pejskovi chovat.

Každopádně je pes stále zvíře a neumí uvažovat co může způsobit, když se rozhodne zaútočit. To musíme mít stále na vědomí a snažit se předejít takovým atakům.

Když se už stane, že pes napadne dítě nebo dospělou osobu, měl by majitel psa převzít zodpovědnost za svého čtyřnohého miláčka. Sám by měl být iniciativní, komunikovat s poškozeným a zajímat se jak velké je zranění. Měl by být v kontaktu po celou dobu léčení a pokud možno se domluvit mimosoudně. Ano, zmiňuji mimosoudně. Některé případy končí i u soudu. Většinou si totiž majitelé psů neuvědomují, že způsobili újmu na zdraví jiné osobě, která musí docházet k lékaři a veškeré naplánované věci odložit nebo zrušit. U malého dítěte je nejhorší to, že nejen trpí bolestí, ale má také trauma, kterého se nemusí zbavit po celý zbytek života. A k tomu ještě mít viditelné jizvy nebo jizvy po plastikách, které budou připomínat co se stalo.

Mou dceru napadl pes neurčené rasy ( kříženec velkých plemen ) ve velikosti ovčáka, když šla se svým bratrem do obchodu si koupit nanuk. Pes vyběhl ze zahrady, u které byla otevřená brána a zamířil přímo k dceři a napadl ji. Zakousl se jí do pravé ruky za zápěstím. Když dcera křičela bolestí a šokem, pes ji pustil a utekl. Majitel, který byl na zahradě při křiku zjistil, že mu utekl pes, vyšel ze zahrady a šel se podívat k mé dceři. Pohladil ji ruku a řekl, to nic není. Syn mu řekl, že sestře teče krev a vidí maso. Pán si pak všiml, že dceři teče krev, tak řekl, že ji má mamka odvést do nemocnice. Děti mu odpověděli, že mamka nemá teď auto a šli domů. Já dceru slyšela z dálky jak brečí a vyběhla jsem z domu. Dcera mi řekla, že ji pokousal cizi pes a že to moc bolí. Domů jsem se nevratila, protože pohledem na ruku jsem věděla, že to nebylo jen takové kousnutí. Pes ji ruku chytil zadními zuby. Šla jsem s dětmi hned zpět k místu, kde pes napadl dceru. Majitel byl na zahradě a telefonoval. Manželka majitele psa byla na mne dost nepříjemná, já ji v klidu řekla, že nemám momentálně auto, ať nás odvezou do nemocnice. Pán nás odvezl, já jsem mu cestou řekla, že jeho pes mou dceru chytil zadními zuby a že se modlím ať kost není zlomená. On mi odpověděl, že je to jeho vina, protože nechal otevřenou bránu. Bohužel, stalo se co se stalo a pro mne bylo nejduležitější zjistit, jak vážné je zranění. Má předtucha se potvrdila. Dcera měla zlomenou kost ( překousnutou ) hned za zápěstím. Čím dcera musela projít, nebudu popisovat. Nemocenská dcery trvala tři měsíce a to ještě docela neskončila. Ruka ji stále bolí, má na ní menší otok a trauma s velkých psů. Musíme jít na další vyšetření.
Co mne nejvíc zaráží, tak chování majitele psa. Když jsem přišla s dcerou z nemocnice, okopírovala jsem lékařskou zprávu, připsala k ní telefonní číslo a šla za majitelem psa. Doma byla jen jeho manželka, která byla opět strašně milá. Řekla jsem milé paní, že jsem se přišla v klidu domluvit. Předala jsem ji okopírovanou zprávu a než jsem odešla, požádala jsem jí, aby se mi ozvali, abychom se domluvili na odškodnění. Bohužel, nikdo mi nezavolal, nikdo nepřišel. Čekala jsem tři týdny, pak jsem začla jednat. Takové jednání mne vytočilo do nejvyšších otáček. Navštívila jsem právníka, pak jsem skočila na policejní služebnu, kde se vše sepsalo. Po třech měsících, případ přešel až na kriminálku a také k probační a mediační službě. Jak to dopadne, opravdu nevím. Kdyby se majitel psa neobrátil zády mohlo to dopadnout jinak. Jde o mé dítě, které díky nevychovanému a agresivnímu psovi prošlo velkou bolestí, má trauma, jizvu na ruce a ruka ji stále bolí a mírně otéká. A co čeká majitele psa? Ten dojde až k soudu a přinejmenším dostane podmínku a nebo také může jít na delší dovolenou. Bude muset projít tím, čím vůbec nemusel.

Jestli se vám přihodilo něco podobného, neházejte to za hlavu. Snažte se domluvit a když to nepůjde, jednejte.

Někteří majitelé psa/psů se na tohle budou dívat jinak a budou mít jiný názor. Ten jim nikdo nebere. Ale tohle nenapsala jen matka napadené dcery, ale majitel psů, ktrerý má dlouholeté zkušenosti.

Má dcera si vytrpěla dost, trpí dodnes a obě se snažíme s tím vyrovnat. Dcera má snahu to brát sportovně, moc ji to nejde, je ještě malá ( má 10 let ). Ale jednou se ji podařil krásný vtip. Když jsme šli po několikáte na čištění rány, tak se dcery v čekárně u lékaře zeptala jedna paní, co dělala, že má ruku v sádře, venku svítí sluníčko, že mohla být u vody. Dcera bleskově odpověděla "pejsek má rád kostičky". A já dopověděl, že ji napadl a kousl pes a zlomil ji kost. Všichni v čekárně se zasmáli, ale zároveň dceru litovali.

Dcera má pravdu, pes má rád kostičky. Ale my majitelé psů, bychom měli zabránit tomu, aby lidské kosti vynechal.












 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama